Zuzka Březinová

zpěv, flétny, ak. kytara, rytmika

Jedno ze dvou nejhezčích stvoření v kapele, rodem z Rakovníka. Bohatá hudební minulost: školní sbor, na gymnáziu dívčí kvarteto Zamlada, swingový orchestr Kixband a těžká alternativa Z davu. Zakotvila ve folku, ten jejímu hlasu sedí asi nejvíc, leč ráda si zapěje jazz, blues, swing, ale i staré trampské a spol. songy. Spolu s Vaškem zakládající člen kapely. Kromě hudby taky kope, karate, all kampf-jitsu, a vůbec sportovně šílí. V poslední době vášnivá hráčka squashe. Zadrnká i na kytaru, zapíská na flétnu, zašustí na vejce, poklepe na paličky, rozdrnčí basu, prostě hudební talent, který zatím kapela nedocenila. Vášnivá lyžařka, vodačka a horolezkyně, vystudovaná pedagožka pro národní školu, s rok a půl dlouhou zkušeností coby londýnská au-pairka. „V Anglii jsem žila trochu bohémsky, asi jako tady, když zapařím,“ svěřila se jednou nad pizzou. Vyhrála i nějaké ty pěvecké soutěže, naposledy londýnskou Caruso show. Stejně jako Peťula majitelka blonďatého hára, dříve za to posmívaná. Vděčný terč Fófových sexuálních narážek, hvězda mezi českými pouličními hudebníky putujícími čas od času Evropou. Zkušená řidička i stopařka, kdysi proslulá svým vrtošivým vozem Š 120, přezdívaným kapelou Bábuška. Klíčový hlas i tvář skupiny, děvče, které ze sebe druhé a třetí hlasy sype stejně samozřejmě jako ty první. Oblíbená věta: „Já si tam něco najdu.“ (na vokálních zkouškách, kdy si zbytek bandy marně láme hlavy nad rozložením hlasů).

Civilní profesí: mediální hyena v nejmenované celostátní televizi, která je taková docela prima. Senzacechtivost jí sice není zrovna vlastní, ale po zkušenostech z různých soukromých rádií se mezi pisálky a pány redaktory naučila pohybovat s grácií a šarmem. Oblíbené pracovní výrazy: hrubáč, repka, kraťas