Zlámanec 2006

Měl nás varovat už ten název. Když Fófa prohlásil, že kapelní soustředění uspořádáme ve Zlámanci, ovzduší na zkoušce zamořily otazníky. Ačkoli nás ujistil, že zmíněná dědina opravdu neleží někde na východní Slovači a výskyt folk nenávidějících dozlatova osmahlých jedinců se limitně blíží nule, nejasné pocity, že nás čeká přinejmenším něco mezi amazonskou džunglí a tichomořskými kanibaly, nezaplašil.

Všechno to totiž spískal právě on. Těšili jsme se na dřevěnou pastoušku Zuzčiných rodičů na Berounce, jenže mistr v klepkání na bongo nás postavil před hotovou věc: "Tož, děcka, nemožu, mosím na sraz gymplu po 10 letech." Aby tedy z tvůrčího víkendu ouplně nesešlo, přistoupili jsme na jeho nabídku, že se sjedem do osady u jeho rodných Kunovic za Uherským Hradištěm, a on s námi protrpí aspoň kus uměleckých a aranžérských muk.

I nastal osudný to pátek. Fófa, mrcha, tuše, že cesta bude suchá, leč záludná, vyrazil se dvěma děvami napřed, by na nás nachystal nebohé rodičovstvo. Zbylých pět se nás muselo vměstnat do Felicie kombíkového typu, se třemi kytarami, cellem a bágly napěchovanými haldou nepotřebných ptákovin. Honza, obávající se, aby nepřišel o svou svalnatou figuru, ukuchtil a kumpanii zásobil výtečnými domácími utopenci, takže laskavý čtenář asi vytuší, že Gemmy s obsahem 75 litrů praskaly ve svárech.

Sešli jsme se s ním, Zuzkou a Martinem u pošty, ubytovali do kuferního prostoru i permanentně rozladěnou mandolínu a páteční odpolední zácpou doskákali s vozítkem až k budějckýmu vlakáči. Vlak, jímž k nám spěchala Peťula, měl "překvapivě" sekeru, takže jsme stačili doplnit zásoby tabáku (Vašek) a jakýchsi obskurních toustů (Zuzka). Na Petino cello jsme byli připraveni, jen jsme malinko opomněli, že bude mít i baťoh. Mandolína zaúpěla, ale soudě podle otlaků, odhalených při příjezdu, s báglem po cestě uzavřely minimálně registrované souválení.

Volant svěřili mně. Bláhoví. Ale kilometry bez nehody se vršily, slunko pražilo, rafika tachometru, co ukazuje co chce kdy chce, se sem tam žertovně překulila až na 160, v autorádiu se k sobě lísaly folk a skáčko a nálada byla optimistická. Pravda, trochu mě znervózňovalo, že přední sklo zevnitř připomíná dioptrie mých brýlí těsně před usnutím, pokryté povlaky prachu, ale bílou čáru jsem viděl, tak jsme drandili dál.

Pořádnou zastávku jsme si střihli až u Slavkova, to už nás místo slunce zdravil svatý Petr se svými mračny. Zuzka na benzince, jako správná investigativní žurnalistka, s mobilem operativně řešila utonulé vodáky ve Zlaté Koruně, jiní usrkávali kafe (až na ty, kterým automat místo do kelímku, který stávkoval, nastříkal horkou H2O do prázdna). Když jsme vyjeli a vnořili se do tmy, moc jsem toho neviděl. Rada starších s Honzou v čele se nato usnesla, že podnikneme mycí proceduru. První pokus skončil fiaskem, hadérky ze servisu pouze sklo ještě více začmouhaly. Měli jste vidět následný pohled pana pumpaře, u kterého Zuzka hrdinně zakoupila Iron, a společnými silami jsme se snažili učinit ze skla, připomínajícího počůraný vlnitý plech, opět průhlednou hmotu.

Po troše bloudění Buchlovicemi, zaplavenými fanoušky Divokýho Billa, jsme nakonec našli parkplatz v Hradišti, kde nás vyhlížel Fófa, a poté, co jsme se marně pokusili odřít z jeho auta aspoň trochu laku, jsme motor uhasili před jejich domem. Nastal chaos, na zem se vyvalily zmuchalné mandolíny, celofány od baget, zubní nitě a prasklé struny, do toho pořád někdo volal, přesto jsme se kupodivu bez obětí na nástrojích nasáčkovali k Fófovým. Ohromila nás obývací hala, uzemnila domácí slivovice Fófy seniora. Holky zcela nesolidárně se samčími pudy obsadily největší pokoj, sexuální maniak Fófa s Honzíkem hbitě zabydleli vedlejší cimru a na mě s Martinem zbyla hala. Noc, jak uvedla agentura Wild Duck, proběhla bez následků, známky těhotenství děvčata zatím zručně maskují splývavými oděvy.

Po opulentní snídani, při níž si paní Fófová stihla elegantně vyfénovat hlavu, jsme opět zavalili auta vším harampádím a vydali se hledat lhotu Zlámanec. Uprostřed lesů, luk a strání, kam Fófa odbočil z celkem solidní silničky 5. cenové skupiny, vyjevil se první zádrhel - mostek, jehož překonání vyžadovalo si řidičských schopností Míši Šumachra. Asi by nás měli najmout do F jedničky, páč jsme po lávce, pamatující snad ještě Štorchovu Minervu, projeli i se zrcátky. Další svízel byl nastražen v podobě příkré cesty kopcovitého tvaru, po vydatném dešti připomínající Schwarzenberský plavební kanál. Navzdory sjetým gumám jsme ho po všelikém couvání, motorůúpění a výraziva nepříliš rychlošípovského zdolali. Rychle jsme pochopili, že v hroutícím se stavení v rožku u lesa asi zkoušeti nebudeme. Chalupa Fófova kumpána Janka měla k našemu překvapení i střechu, tekla v ní elektrika a válenda byla inclusive.

Zaliti potem, sluncem a vzápětí i červeným vínem zasquatovali jsme strategicky před vchodem do chajdy, Honza nasosnul volty, vytáh Fófova kamoše Metronoma a začali jsme se tvářit, že tvoříme. Zuzka si inspirativně navlékla plavky a po dvou hodinách, kdy kupodivu nepraskla ani jedna struna, se přiblížil čas oběda. Domácí gulášek si vyžádal šest obětí, které se postupně sesuly na trávník, jen Fófa v agónii nasedl do auta a s neurčitým výrazem odjel pod záminkou, že musí na sraz.

Netrvalo dlouho a pochopili jsme proč. Chvilku po žranici se k nám nenápadně přitočil Janek, a esli mu teda píchnem s těma cihlama. S nadšením jsme tedy přeskládali několi tisíc cihliček v různém stádiu rozpadu, což se překvapivě ukázalo jako blahodárné pro hudební postupy, neboť jsme pak vymysleli skvělou aranž k písni Doteky (To, že v koncertním provedení zcela selhala, a skladbu jsme museli úplně překopat, nikde nešiřte, jo?).

Taktně bych zamlčel i to, že naše krev se postupně rozpouštěla v hladině alkoholu, který s grácií sobě vlastní vždy odzátkovala některá z nejmenovaných dam. Přiblížil se podvečer a folkaři, zmoženi vysoce kalorickým salátem Made by Fófa family, se rozhodli nasát místní kultůru. Marně je kapelník varoval, že pohřební vůz, ustájený v přilehlé kůlně, má omezenou kapacitu a že k řízení smrtkočáru nemá nikdo z přítomných hudebníků vodičské oprávnění.

U cedule vísky Zlámanec jsme se ještě do objektivu smáli. Možná proto, že některé nejmenované konečně našly, v Jankově chalupě beznadějně skrytý, kýžený signál pro své plastové miláčky bez antének. Osada nás překvapila: skrývala dvě krčmy a olbřímí hřiště, kam jezdí házenkářská repre pařit pod záminkou tréninkových pobytů. V přilehlé taverně čepovali jakýsi tamní chmelový mok, jehož jsem se rád vzdal ve prospěch čaje. Na stěnách visely ztepilé dojnice a hokejisti, v TV běhali nějací vocasové za míčem (prej mistrovství světa, nebo co), vedli jsme moudré řeči, jak už to tak folkáči dělávají, a zhruba po dvou hodinkách jsme se vyvalili do tmy.

Chajdu jsme našli, iluzorní pocit, že mají hlad, vyvolal u některých basistů potřebu tekuté potravy. Tu vsugerovali zbytku a rozhodli se ho zahubit kapalinou, připomínající zdálky svařák, zblízka ve folku oblíbenou drogu zvanou býčí krev. Pod vlivem tohoto halucinogenu spustil se divoký sejšn, oficiálně tvorba Seznamu bonsajáckých pecek pro zábavní průmysl, s kterýmžto jsme hodlali dobýt v srpnu Horní Vltavici. Znaveni náročným venkovským životem ulehli jsme, kde se dalo, koeficient chrápání rovná se odvěsně Honzova komba a druhé derivaci mojí kytary.

"Já viděla ráno i s dinosaurem," chlubila se Zuzka, když jsem se vzbudil. Podle oficiálních informací měla těžké sny, páč sexuální hladina v kapele po Fófově odjezdu poklesla někam do záporných hodnot, agentura Wild Duck pak v této souvislosti psala o jistých netolických trenýrkách.

Dívky nelenily, nádobí pomyly, snídani navařily, Martin pometl, a kapela opět zakempovala na zahradě, s lachouty a vínkem. V předtuše, že Fófa se přeci jen ze srazu spolužáků vrátí, vybalili jsme i nástroje, ale zkoušení překazila Kadibudka story. Netřeba snad vysvětlovat, že ve stavení, kde nemaj ani takovou základní věc jako bezdrátový internet a domácí kino, byste splachovací WC marně hledali. A poněvadž poměr zkonzumovaných pochutin a objem žaludků se nebezpečně vychýlil ve prospěch první veličiny, následovaly postupné ataky několika zbitých prken, za nimiž se po pár gramech kvalitního hašiše dala mezi kopřivami vytušit ona místnost.

Nevím, kdo pojal onen báječný nápad, že oběti Fófa's family kuchtění je třeba nafotit. Nakonec tam každý vyblejskl každého, v různém stupni uvolnění a extáze, nejchoulostivější detaily jsme naštěstí stihli povětšinou před zuřivými oky paparazziů zakrýt.

Pot tekl proudem, uzavírali jsme sázky, kdo si na jih přiveze víc spálenin. Největší kapelní drsoň, Zuzka, na sebe nechala od Peťuly vychrstnout škopek vody, tvrdila, že jí je vedro, ale my dobře viděli, jak se jí přitom tělo slastně zavlnilo. Sexuálně emancipovaná trojka Zuzka, Peťa a navrátivší se Fófa šla pak takřka do naha, zbytek si trika zbaběle ponechal. Když nám Fófa převyprávěl své noční dobrodružství, v němž figurovalo jízdní kolo, příkop a nejmenovaná servírka, tvářili jsme se chvíli, jako že zkoušíme Mramory, dokud hudební pachtění milosrdně neukončily kunovické řízečky.

Nevím, jaký druh lysohlávek do nich Fófovci míchají, faktem je, že další dění nelze popisovat bez cenzurních zásahů. Něco prozrazují záběry Honzova digitálu, jisté pouze je, že zásluhu na zběsilé párty nelze odepřít zákuskovým utopencům z Netolicka. Fófův vilný opotanec s toaleťákem kolem šíje a vyzývavě vystrčeným basovým hmatníkem vše pouze načal...

Neděle se překlopila do odpoledne. Folkové mátohy pobalily zbytky svých majetků, překonaly drobné nástrahy v podobě nefungujících pásů v autě, poskládaly se do vozů a s pocitem kvalitně proflákaného víkendu zalitého sluncem a alkoholem po sobě zanechaly vybydlenou usedlost. Cesta do BU se obešla bez dálničních i žaludečních nehod, var se navzdory déjedničkovým zácpám nekonal a večer jsme mohli zkonstatovat, jak jsme byli pěkně produktivní. K tomu, že všichni měli na mysli spíše produkty v bortící se kadibudce, než spršku jedinečných hudebních idejí, se nikdo zbaběle nepřiznal. Měl nás varovat už ten název.

Na motivy skutečné události vypotil
Vašík

PS: Tvrzení, že seriozní folková kapela Bonsai č.3 na svém soustředění pouze žrala a chlastala, se podle agentury Wild Duck nezakládá na lži.

PPS: ... a nezapomeňte si prohlídnout všechny fotky.