Skupina vznikla na podzim roku 1998. Jak již z názvu patrno, kapela přímo vychází z odkazu Bonsaie, která byla jednou z nejvýraznějších folkových formací 80. let, a m.j. získala v letech 1983 a 1984 Portu. Myšlenka vzkříšení a oprášení jejich písní byla také jedním z hlavních důvodů samotného založení "3". Proč Trojka? Poněvadž po rozpadu Bonsai hrál František Stralczynský s partou muzikantů, které také říkal Bonsai, přestože v ní kromě něj nikdo z původní sestavy nehrál. My jsme tedy třetí, kteří hrají stejný repertoár. Nicméně už na počátku bylo vytyčeno, že spíše než o notu po notě kopírující revival by se mělo jednat o spolek prezentující písně Bonsai tak trochu po svém. Celá tato idea byla konzultována s dnes již nežijícími "otci" Bonsaie Františkem Stralczynským a Tomášem Poláčkem.

Kapelu založili studenti PF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Má za sebou účast na mnoha festivalech (Zahrada, Prázdniny v Telči, Mohelnický dostavník, Folkové prázdniny v Náměšti n.O., Muzika, Folková růže aj.). Poněvadž zakládající členové skupiny studovali na PF a ZSF JU, má kapela doposud svou domovskou scénu v Menze JU v Českých Budějovicích. Na svá tamní vystoupení si pravidelně zvala a opět zve zajímavé hosty z nastupující folkové generace (Načas, Poupata, Devítka, Mošny, Kaluže, Šantré, Žofie Kabelková, Jeroným Lešner, Onen svět, Disneyband, Jan-Matěj Rak, Ivo Cicvárek, Martina Trchová, Marcel Kříž…). V létě r. 2002 skupina vydala vlastním nákladem své první CD „Historka“, natočené v pražském studiu Bevox. Před Vánoci 2003 kapela natáčí čtyřpísňový demosnímek s názvem Proměna, na němž se měrou zcela zásadní podepsal zvukově a aranžérsky Karel Dřínek

Podstatná personální změna přišla v roce 2004. Zpěvačka Zuzka Březinová opustila českou hroudu a na rok a půl au-paiřila v Londýně. Skupina podlehla klinickému spánku a nejdříve ji opustil zakládající člen, kytarista a zpěvák Honza Mauglí Přeslička, který si založil skupinu Epy de Mye.

Další člen, perkusista Tomáš Skřet Pasterný, jej zanedlouho následoval, namísto kapely si ale vybral vandr a naposledy se poflakoval drahně dlouho po Dublinu, kde mimo jiné mrhal silami v jakési obskurní restauraci, ovšem za kapitalistickou gáži si pořídil novou kytaru, která na fotce vypadá vcelku vkusně.

Oba hoši, jakož i cellistka Peťula, se stali držiteli titulu Mgr. Mauglí jeho prestiží nyní povážlivě mrhá na jedné jihlavské základní škole, kde pedagogicky prudí malé hokejisty spolu s basistkou svého kvarteta Lucií.

Zbytek kapely, ergo kapelník Vašek, cellistka Peťa a zpěvule Zůza, když přijela na skok z ostrovů, v onom zmrtvělém mezidobí občas zkoušela, drnkala, halekala a snažila se nezahálet ani nekrnět.

Po návratu Zuzky z Anglie se kapela probouzí se z klinického spánku a zaceluje rány. Nezahálí, pilně zkouší, do repertoáru se zvolna dostávají i smělé autorské pokusy Fófy s přispěním Vaška a začíná se opět rozhlížet po koncertním a festivalovém kolbišti.

Budiž k těmto smělým snůškám slovních propletenců čitatelovo oko milostivo.

Vašek Koblenc, t.č. kapelník v anarchií zmítaném spolku, 1.4. 2006, BU

Co jsme (ne)dokázali

Krtka ni Portu jsme nevyhráli, teda Portu stará Bonsai dvakrát, ale to byla sladká 80. léta, kdy většina nynějších členů ještě tahala kačera. Pravidelně jsme hrávali a, dá-li folkový Pan Bů, zase budeme na festivalech Prázdniny v Telči, Folková růže a na mnoha dalších nepravidelně. Koncerty jsme páchali a pácháme v Menze JU, u spřátelených kapel a pak tam, kam nás rozpadající se Opel Cadett dovezl, kam kdo z nás dostopoval, vlakem se dokodrcal, autobusem prijéchal, po svých se doplazil či na rogale přiletěl.

V archivu nás mají v ČT, Eldorádiu, Country rádiu, Proglasu, Karolíně a Českém rozhlase ČB. Na většině radiostanic jsem hráli, všude kecali.

Klipy, video, zpěvníky sice zatím nemáme, ale vystoupení v zahraničí jsme zvládli mraky, najmě jako pouliční muzikanti po celé Evropě, kde jsme s nadšením šířili a šíříme slávu a kvalitu českého folku.