Bonsai č. 3: nové CD a dva hosté

U příležitosti definitivního dotvoření první desky Bonsaie č. 3 Historka byl na menze JU uspořádán koncert spojený s křtem nového CD. Před zcela zaplněným hledištěm se výjimečně představili dokonce dva hosté.

Večer byl zahájen sólovým vystoupením Jana Matěje Raka. Ten, jak se zdá, rozhodně nedělá hanbu svému otci - Štěpánovi. J. M. Rak upoutal svou hrou každého lehce zasvěceného kytaristu. Aranže, nejčastěji lehce poznamenané jazzem, připomínají snad nejvíce Plíhalovu interpretaci písní Josefa Kainara. Pohříchu je analogií mezi Rakem a Karlem Plíhalem příliš mnoho - v tom dobrém i v tom špatném. Převaha zdánlivě nicotných témat (Všechny ty jednoduché věci), brnkání na kytaru při vtipu, podobný hlas, dokonce i podobný posed na židli (!); na druhé straně minimálně stejně dokonalá hra na kytaru. Raka - sólového písničkáře (na rozdíl od dostatečně svébytné Chesed) - ještě čeká trnitá cesta k osobitosti.

Po úvodním recitálu již nastoupila očekávaná Bonsai. Z nového CD zazněla většina písní a objevila se jedna úplná novinka - Horoskop (byť zpívající Tomáš Pasterný stíhaný chorobou v ní právě neexceloval). Jelikož o písních Bonsaie bylo na stránkách Minimaxu již napsáno dost a nová deska si zaslouží samostatný článek, omezím se jen na drobné postřehy.

Bez velkých výhrad lze konstatovat, že se jednalo o velmi vydařené vystoupení. Značnou zásluhu na tom má i zvukař Karel Dřínek, který dokáže citlivě reagovat na aranžmá jednotlivých skladeb - náležitě zvýraznit nástroj či hlas, který má dominovat. Proto jsme se například dočkali i téměř blues-rockového sóla Honzy Přesličky ve Skořápkách, obecně bravurního violoncella Petry Dvořákové atp. Dále je nutno vyzdvihnout pěvecký výkon Zuzky Březinové v Zázracích a v téměř šansonových Jemných polohách a také sbory, v kterých vyniká nezaměnitelný hlas Václava Koblence (Jemné polohy, Rituál ad.).

Samotný křest desky (jehož se zhostil výše zmíněný mistr zvuku) byl proveden místo zprofanovaným sektem nealkoholicky a sympaticky - kultovním menzovním čajem. Akce proběhla neformálně a mile - bez přehnaného patosu a nekonečných díků.

Celou akci zakončila Žofie Kabelková - velký talent české folkové scény. Vystoupila stejně jako před dvěma lety s kytaristou Tomášem Honsou a baskytaristou Petrem Vackem. (Zarážející je, vzhledem k délce spolupráce, kvantitativně úzký repertoár tohoto tria.) Zásadní autorský a interpretační vklad Žofky je částečně potlačen právě v písních hraných s doprovodem, které sklouzávají hudebně i textově k určitému "popovému" zjednodušení. Tím nechci Žofce podsouvat nic ošklivého, tvrdím jen, že má na to, aby překročila hranice žánru. Pokud zpívá sama, je znát větší napětí a tendence k šansonu, vynikne případná textová nápaditost a tendence k drsnější stylizaci. Co z těchto dvou poloh je Ž. K. bližší ukáže budoucnost. Každopádně představa, že by mi z rádia mezi všelijakou hudební veteší zazněl její jedinečný hlas, je mi nesmírně příjemná.

Miroslav Crha, Meridian (Zpravodaj JU 1/2002/03)

Bonsai č. 3, Jan Matěj Rak, Žofka a spol., koncert a křest CD Historka. 22. října 2002, Menza JU.