Nocturen jak máku

Včerejší večer, lépe řečeno noc, byla docela silně nabitá. Jednak tu hrálo Divadlo Continuo a Bonsai č.3, a jako by toho nebylo dost, rozbalila to na zahrádce před pizzérkou na náměstí bez aparátu i Poupata. Pravý čas pro pendlérskou reportáž. Divadlo jsem vynechal, to se musí vidět buď celé nebo vůbec, a začal jsem vyšlapávat cestičku mezi liduškou a pizzerií.

* Poupata začínají hrát mnohem dřív, vlastně už během koncertu Jablkoně. Číšníci nestíhají zásobit zahrádku pitím, zatímco Casey Růža s prďácky otočenou kšiltovkou neustále vtipkuje na účty všech přítomných. Zní Žalman, Brontosauři, Nezmaři, Samson či Slávek Janoušek.

* Těsně před začátkem nocturna vylítnou v lidušce pojistky a celý sálek se ponoří do tmy. Maník, který si právě chce koupit lístek, to pohotově zkouší: "Co stojí lístek na černou hodinku?" "Třicet a uděláme si to tu hezký," pohotově reaguje Martinka. Jan-Matěj Rak se zkouší dostat dovnitř na žlutou kartičku (účinkující), ale není na ní uvedeno jeho jméno, nýbrž nápis NEPOUŠTĚT. Martinka ho nutí zpívat Kukurukuků.

* U zahrádky s Poupaty zastavují první mile překvapení okolojdoucí z hlavního koncertu.

* Bonsai č.3 zahajuje proslulou portovní písní první Bonsaie Historka. Zní to opravdu hodně podobně, jako na staré LP desce. Matěj Rak stále ještě u kasy přemlouvá Martinku.

* Poupatům kdosi objednává pizzu. Kapela se o ni dělí s okolostojícími diváky. Potkávám Mildu Vokáče s Honzou Friedlem, o nichž Lucka líbezně psala v předchozím Zpravodaji. Milda mi cosi výhružně naznačuje a usedá se zbytkem společnosti k další pařbě.

* V lidušce vedle Žofky Kabelkové a Martiny Trchové sedí už i Jan-Matěj Rak. Mezi jednotlivými písněmi kapela vykládá dlouhatánské historky o letadlech, o soustředění či o nerudném strážci jedné jihlavské zahrádky.

* Zpívající dav okolo Poupat čítá už několik desítek hlav. V nejlepším je dobře přestat, Ajka se shání po penězích a zoufale hledá manžela Víťu, který už odnáší nástroje do auta. Vedle sedící pán podstrkuje Ajce svou vlastní peněženku. "Né, to já nemůžu", brání se Ája a po chvíli s cinzanovým úsměvem dodává: "Vždyť já měla jen matonku". Po rozloučení Poupata frčí do Pardubic.

* Bonsai č.3 na druhém konci náměstí ještě hraje. Po půlnoci ukončují písní Knockin´ on Heaven´s Door.

-daw-